Handheldy. Takové ty malé krabičky, které slouží ke hraní snad kdekoliv. V autobuse, ve vlaku, takřka všude tihle malí pomocníci dokáží zahnat nudu. Přenosné konzole mají za sebou docela překotný a bouřlivý vývoj, z jednoúčelových "herních kalkulaček" se najednou stávají komplexní herní minimašinky a dokonce se objevilo několikero pokusů rozjet na některých handheldech Linux. Ať už se vývoj handheldů odehrával všelijak, jedno je jisté a naprosto neotřesitelné: zatímco v říši stolních konzolí muselo Nintendo přepustit nejvyšší stupínek firmě Sony a její řadě PlayStation, v "kapesní" řísi je Big N zatím nesesaditelným králem...Pojďme se podívat na to, jak Nintendo vyvíjelo své handheldy, jaké herní minikrabičky opustily brány světoznámé japonské továrny na virtuální sny...

Již v polovině 70. let minulého století se pomalu, ale jistě začala psát historie herních zařízení zvaných handheldy, tedy kapesní konzole. O tento zrod se postarala firma Mattel, která roku 1974 vydala přenosnou hru Mattel Auto Race. Hra využívala matice červených LED diod, přičemž hráč ovládal vozítko reprezentované jasnou tečkou a vyhýbal se méně jasným tečkám reprezentujícím překážky na trati. O 4 roky později na nově vznikající trh vrthla společnost Milton Bradley se zařízením Simon. Byl to stroj s hrou "uhodni barvy", kdy jste pomocí podsvětlených tlačítek museli uhodnout předem danou barevnou kombinaci. Stejný rok přinesl kousek nazvaný Merlin od Parkers Brothers. Byl to již sotisfikovaný stroječek umožňující hrát až šestici her využívaje matici 11 tlačítek s integrovanými LED diodami. Úspěch firem Mattel a Milton Bradley znamenal vzrůst handheldového trhu - na začátku 80. let bylo započato doslova překotné "vyzbrojování" lidí handheldy - a všimly si toho i firmy, které samy začaly s vývojem vlastních přenosných herních konzolí. Trh se rozrůstal a handheldy se pro svoji jednoduchost staly velmi populární a úspěšné. A přesně roku 1980 vstoupilo do vlaku s názvem "Handheldový trh" i naše milované Nintendo...

Game & Watch - první handheld Nintenda a hned veliký úspěch!

Ano, v roce 1980 na trh s handheldy vtrhlo Nintendo a vydalo první kousky ze série Game & Watch. Byly to jednoduché konzolky s LCD displejem. Nintendo je vyrábělo až do roku 1990 v několika sériích. Prvotní nápad vytvořit Game & Watch patří chlapíkovi jménem Gunpei Yokoi, který během cesty vlakem Šinkanzen viděl nějakého businessmana hrát si s kalkulačkou. Gunpei se toho chytl - a zakrátko byly na světě první Game & Watch hry. G&W hry rovněž měly vestavěné hodiny a budík.

První hrou byl Ball vydaný v ráci série Silver 28.4.1980. V roli panáčka jste museli chytat míčky a nesměly vám spadnout na zem. Posléze přišly hry jako Flagman, Vermin, Fire, Manhole, Lion, Turtle Bridge, Fire Attack a mnohé další. G&W produkce byla rozdělena do řad - sérií. Tou první byla Silver (1980), následovaly Gold (1981), Widescreen (1981 - 1982), Multiscreen (1982 - 1989), Tabletop (1983), Panorama (1983 - 1984), New Widescreen (1982 - 1991), Super Color (1984), Micro VS System (1984), Crystal Screen (1986) a v roce 1998 vyšly předělávky původních her jako Mini Classics. Některé hry vyšly dokonce jako speciální edice - krásným příkladem je Super Mario Brothers ve žlutém "kejsu", přičemž odhady vyrobených kusů jsou někde kolem ubohých 10 000!!! Velmi vzácná věcička.

Asi nejúspěšnější hrou byl Donkey Kong, který byl dokonce vytvořen v dvoudisplejové (!!) variantě v sérii Multiscreen. Další veleznámou hrou z G&W produkce je nepochybně Octopus - tedy chobotnice vydaná v sérii Widescreen. Game & Watch hry se prodávaly výborně a šly doslova na dračku. Právě díky nim se handheldy staly populárními a těmto hrám můžeme vděčit za to, že přenosné konzole vůbec existují. Právě jejich úspěch znamenal, že prvotní nápad vytvořit přenosnou herní konzoli je životaschopný...

Měl bych se zmínit ještě o ruských napodobeninách Game & Watch her, které byly vyráběny pod značkou Elektronika a staly se stejně slavnými jako jejich vzory. Uvést mohu hru Egg a její modifikaci Nu Pagadi! - ano, to je ta hra s Vlkem ze seriálu Jen počkej zajíci, kterak chytá vajíčka. V ruské produkci se také objevila již zmíněná chobotnice - Octopus.

G&W hry měly ale jeden veliký problém. Byl jím displej. Jednalo se o maticový typ s předkreslenými herními "layouty", tedy prostředím nakresleným na fólii nad displejem. To znamenalo jediné - co kus, to jedna hra. G&W nebyly stavěny tak, aby na jedné konzoli šlo hrát více her (nešlo je měnit). A tohle se jim vlastně stalo osudným. Tento nedostatek se autoři snažili zmírnit tím, že mnoho her mělo dvě verze - Game A a Game B, přičemž B verze byla obtížnejší. Ovšem doba jde dál. A Nintedo šlo s dobou - muselo...

Game Boy - kapesní legenda

Výroba Game & Watch her skončila v roce 1991, ale už o dva roky dříve se začala psát historie nejúspěšnější řady handheldů vůbec. Ano, v roce 1989 byl vydán kapesní zázrak, Nintendo Game Boy (GB). Tento designově zajímavý stroječek byl původně prodáván se hrou Tetris a okamžitě se dostavil úspěch. Zatím hlavně kvůli tomu, že lidé chtěli hrát jednoduchý, ale chytlavý Tetris na cestách, což jim GB umožňoval.

GB měl LCD displej zobrazující 4 stupně šedi. Ale pozor - onen displej znamená revoluci - je totiž grafický (tj, je tvořen maticí nahusto "nasázených" bodů, pomocí kterých bylo možné vykreslit pomalu jakýkoliv obrazec). A to znamená co? Že bude možné vyměňovat hry! Prostě si koupíme jen jednoho GB a do něj si dokoupíme hry na cartridgích, což u Game & Watch nešlo zejména kvůli maticovému displeji. Ovládací prvky se téměř nelišily od těch na ovladačích NESu. Na GB tedy byla k nalezení dvě tlačítka A a B, rovněž také tlačítka Start a Select. Samozřejmostí byl směrový kříž (D-Pad) umožňující pohyb v osmi směrech.

Her na GB vyšlo doslova požehnaně. Nejúspěšnější byl jasně Tetris s více než třemi miliony prodaných kopií jen v USA, čímž se stal klasickým příkladem killer hry (tedy hry, která bortila prodejní rekordy a proslavila svoji platformu). Úspěšnými se stali i Pokémoni, Mario Land série, Wario Land a tuna dalších, včetně nestárnoucího Donkey Konga a  Zeldy. Poslední hrou byl Pokémon Yellow z roku 1999.

Hardware GB byl také zajímavý. Procesor byl z dílen Sharpu. Jednalo se o 8-bitový kousek Sharp x80 s architekturou podobnou Intelu 8080. Takt procesoru činil zhruba 4 Mhz a uvnitř CPUčka byl i generátor zvuku. RAM paměť byla interní o velikosti 8kB. Stejnou velikost měla Video RAM. ROM paměť byla 256 byte velká a plnila účel bootovací (aby se GB vůbec rozjel). ROMka byla i v cartridgích a její velikost se pohybovala od 256 kb do 8 Mb. Zvukové obvody sestávaly ze 2 Square Wave jednotek, 1 programovatelné 32-ti vzorkové PCM Wave jednotky a 1 White Noise jednotky. GB měl pouze jeden repráček, ale sluchátkový výstup byl ve stereu. Displej je již řečený reflexní dot-matrix LCD s rozlišením 160x144 pixelů. GB byl revoluční ještě v jedné věci - dovoloval hrát některé hry ve více lidech. A to pomocí linkového kabelu, kterým šlo propojit až 4 GBčka. Dalším podivuhodným znakem GB byla u handheldů velmi důležitá výdrž na baterie. S napájením 6V (4 AA baterky) a výkonem 0,7 W GB vydržel NEUVĚŘITELNÝCH 35 hodin v kuse!!

Ke Game Boyi bylo vydáno i několik zajímavých kousků příslušenství. Praktický byl Battery Pack, který sloužil jako záloha pro případ vybití baterií v GB. Battery Pack se nabíjel prostřednictvím normální el. zásuvky a pak se připojil ke GB jako záložní zdroj energie. Game Boy Camera byla kamerka, která dovolovala fotit. Fotky šlo tisknout na GB Printeru, což byla regulérní termosublimační tiskárna. O linkovém kabelu už řeč byla. Nikdy nevydaným příslušenstvím byl Work Boy. A je to škoda - tahle frajeřinka měla mít miniklávesnici a její cartridge měla obsahovat programy typu hodiny, telefonní seznam, převodník jednotek,  kalendář a podobně. Škoda, že Work Boy se na světlo trhu nepodíval...originalita mu nechyběla.

Game Boy se prodával doslova famózně: nějakých 70 milionů (!!!) celosvětově prodaných kusů mluví samo za sebe. Konkurencí mu byl prvně Atari Lynx. Ten ale neuspěl. Tvrdším soupeřem byl Sega Game Gear (1991 - 1997). Ten už byl barevný (!) a měl i vyšší výkon. Jenže GB segácký handheld rozdrtil v jeho největší slabině - výdrži na baterie. Game Gear měl slaboučkou výdrž (4 - 6 hodin, což je proti 35 hodinám u GB NEUVĚŘITELNÝ výsměch) a také byl o hodně dražší. Jeho výhodou byla kompatibita s Master System hrami. GB byl nejúspěšnějším handheldem historie. Byl - nedávno jej předběhlo Nintendo DS. Ale k tomu se ještě vrátím.

Původní Game Boy se dočkal dvou zajímavých modifikací - a to GB Pocket a GB Light. Ta první byla doslova miniaturní verzí GB. Změny se dočkalo i napájení - 3 AAA tužkovky dokázaly GB Pocket "uživit" až na 10 hodin. Pocket verze má rovněž malinký link port, takže pro propojení s původním GB je třeba speciální adaptér. Druhá modifikace - GB Light se prodávala jen v Japonsku. Uvnitř konzole rozměrově shodné s GB Pocket se ukrývalo světlo osvětlující celou konzolku (nejen displej, ale i tlačítka, šasí GB Light bylo průsvitné). Výdrž byla pěkných 20 hodin bez světla a se zapnutým světlem GB  Light vydržel obstojných 12 hodin. Zmínit bych se měl i o řadě GB Play It Loud. Byl to klasický Game Boy v mnoha barevných provedeních, třeba v barvách Manchasteru United. Jenže už v roce 1997 bylo cítit, že Game Boye, byť veleúspěšné, potřebují změnu. Naznačil ji vlastně neúspěšný konkurent Sega Game Gear. V následujícím roce (1998) se začíná psát nová kapitola historie Game Boye...

 Game Boy Color - barvy do kapsy

Ano. Game Boyi chyběly barvy. Takže v roce 1998, kontrétně 21. října v Japonsku, spatřila světlo světa nová verze GB - GB Color (zkráceně GBC). Rozměrově byla nová mašinka tlustší než GB Pocket, ale menší než původní GB. Největší změnou oproti předchůdci je barevný displej. GBC vlastně vzikl coby reakce na tlak ze strany herních vývojářů požadujících sotisfikovanější herní systém (rozumějte: chtěli systém s barevným displejem, aby na něm ukázali sílu barevné grafiky). Další veledůležitou vlastností GBC se stala kompatibilita s hrami pro původního GB. Tuhle vlastnost pak od GBC podědila celá GB řada.

Hardware konzole byl dokonce silnější než ten, co dřímal v GB. Procesor Sharpu podobný již zmíněnéhu inteláckému 8080 tentokrát tikal na 8 MHz. GBC se také mohl pyšnit až 4x větší pamětí než předchůdce. Velice zajímavou součástí GBC je nepochybně infraport, díky kterému šlo GBC bezdrátově slinkovat. Bohužel tuhle vymoženost podporovalo jen velice málo her, takže v dalších verzích GB už infráč chyběl. Displej GBC byl schopen zobrazovat naráz až 256 barev z celkové palety zvíci 32 768 barev a rovněž uměl i základní čtyřbarevné stínování používané ve hrách pro původní Game Boy. GBC také byl schopen přidělit spritům a pozadím různé barvy, ovšem v některých hrách z toho byly nepěkné "artefakty".

Her bylo na GBC požehnaně a to nepočítám hry pro původního GB, s nimiž byl GBC plně kompatibilní. Nejprodávanější hrou se stal Super Mario Bros DX. Úspěchem se mohla pochlubit i řada her Donkey Kong, zejména Donkey Kong Country vyčnívající z průměru nádhernou grafikou a ultrabrutální obtížností (šlo o port ze SNESu). Rovnou tří přírůstků se na GBC počkala série Legend of Zelda. Mario her bylo na GBC doslova nepočítaně, nejúspěšnější je již zmíněný Super Mario Bros DX. Objevil se tu i Metroid a třeba také dva díly série Grand Theft Auto. Musím zmínit i Mario Golf a Mario Tennis. Obě hry byly předstupněm toho, co Cameloti rozpoutali na Game Boyi Advance (mám na mysli Mario Golf: Advance Tour a Mario Power Tennis). Je zajímavé, že poslední hrou pro GBC, která podporovala i původní GB a Super Game Boy (příslušenství ke SNESu umožňující hrát GB/GBC hry na SNESu), byla From TV Animation - One Piece: Maboroshi no Grand Line Boukenhen! z června 2002!! Tím pádem se původní GB dočkal třetího nejdelšího životního cyklu ze všech konzolí. Předstižen byl pouze stroji Atari 2600 (1977 - 1992) a Neo Geo AMS/MVS (1990 - 2004).

GBC se rovněž prodával výborně - k prosinci 2004 bylo celosvětově prodáno přes 49 milionů kusů. Už v roce 1996 ale začínají prosakovat zprávy o nástupci původního Game Boye - tehdy byl nazýván Project Atlantis. Datum vydání (počátek 1997) ukazovalo na GBC, ale popis byl takovýto: "Project Atlantis bude mít 32-bitový RISC procesor a bude chopen poskytnout herní standard blížící se SNESu společně s výhodami kapesního zařízení". A ten ke Game Boyi Color ROZHODNĚ nesedí...ukazuje totiž na úplně novou mašinku, která vyšla mnohem později, než bylo plánované "early 1997". A tak se v roce 2001 začala psát nová kapitola historie rodiny GB...

Game Boy Advance - kapesní (r)evoluce

Game Boy Advance (GBA) byl vydán 21. března 2001 v Japonsku, v Americe se začal prodávat 11. června téhož roku a do Evropy se podíval o 11 dní později (22. červen 2001). GBA byl oproti GB/GBC dosti pokročilým strojem a ano, naprosto sedí k onomu popisu uvedenému výše. Takže tu máme 32-bitový stroječek s výkonem podobným SNESu, jenže na rozdíl od této legendární stolní konzole se GBA dal schovat do kapsy. GBA byl samozřejmě poněkud větší než GB/GBC (rozměry byly 81 x 144 x 24 mm), ale to nevadilo. Držel se výborně. Ke klasickým tlačítkům (A, B, Start, Select a směrový kříž) přibyla ještě horní tlačítka L a R. GBA vážil přibližně 140 gramů, což byla ještě, řekněme, muší váha.

Jestliže GB měl zajímavý hardware, tak GBA má ještě zajímavější "střeva". Začneme procesorem, kterým je ARM7TDMI. Je to 32-bitový RISC kousek postavený na ARM architektuře v4T a použit byl také například v Nintendu DS nebo v mobilních telefonech značky Nokia. Procesor tiká na 16,8 MHz a disponuje zapoudřenou pamětí. Paměť měla velikost 32kB + 96 kB VRAM (interně v CPU) a dalších 256 kB WRAM mimo CPUčko. Displej se také dočkal důležité změny: od dot-matrix typu použitém v GB/GBC se přešlo k pokročilejšímu TFT (Thin Film Transistor) typu. Displej měl úhlopříčku zvíci zhruba 73 mm a disponoval rozlišením 240 x 160 pixelů. Napájení zajišťují 2 AA tužkovky a GBA s nimi vydrží až 20 hodin (pokud jsou použity alkalické baterie). Barevná paleta je 15-bitová RGB, přičemž GBA dokázal zobrazit naráz až 512 barev ve znakovém modu a 32 768 barev v bitmapovém režimu. Zajímavým "švábem" v GBA je koprocesor Z80 z GBC zajišťující bezchybnou kompatibilitu s GB/GBC hrami.

Stejně jako původní GB i GBA se dočkal dvou modifikací. GBA SP je kompaktnější stroječek s véčkovou konstrukcí a prodává se v několika barevných provedeních. Nejdůležitějšími rozdíly oproti původnímu modelu jsou podsvětlení, kvalitnější a jasnější displej a především nabíjitelný Li-Ion akumulátor. GBA SP byl bohužel "okraden" o sluchátkový výstup. Příznivci soukromého poslechu si mohou ke GBA SP koupit speciální sluchátka nebo adaptér pro připojení běžných sluchátek. Druhou modifikací je GB Micro. Jedná se o doslova MINIATURNÍ inkarnaci GBA (50 x 101 x 17,2 mm, což je jen o málo více než běžná kreditka!!), která však za minirozměry musela zaplatit velkou daň - z GB Micro byl "odoperován" čip Z80, takže GB Micro již není kompatibilní s GB/GBC hrami. Vzhledem k tomu, že GB Micro byl vydán v roce 2005, má jakési "linky" na D-padu, kterými disponují Wii a NDS Lite. Tahle minimašinka je k dispozici v mnoha barevných provedeních a motivech. Bohužel - ty nejzajímavější kusy zůstaly v Japonsku. Jde třeba o design ala ovladač SNESu nebo modrý stroječek s čelní stranou stylizovanou v duchu geniální hry Final Fantasy IV. Existovala i červená verze s černou čelní stranou obsahující reliéf Pokémona Pikachu. GB Micro se dočkal sluchátkového výstupu, ale příšerná patálie nastala s linkovými kabely. GB Micro má totiž jiný linkový port než původní GBA, takže hráči si obyvkle kupovali dva kabely: GBM-GBM a GBM-GBA.

Příslušenství ke GBA je podobně jako u GB rozmanité a početné. Wireless Adapter se objevil v roce 2004 a je dodáván s Pokémon Sapphire/Ruby. Umožňuje bezdrátové slinkování více GBA (pamatujete na mnou již zmíněný infraport v GBC?), jenže tento výborný kousek příslušenství narazil na malou podporu her. Dalším zajímavým kusem je Play-Yan přehrávač MP3/MPEG4 souborů. Vyšel pro GBA i NDS a jeho cartridge (ta je mimochodem trochu větší než standardní GBA cartridge) obsahuje sluchátkový výstup a slot na SD paměťové karty. Play-Yan byl původně vydán jen v Japonsku, ale v roce 2006 se dostal do Evropy jako Nintendo MP3 Player. Tato verze Play-Yanu byla ochuzena o možnost přehrávání MPEG4 filmů. Velice pěkným příslušenstvím je e-Reader. Je to prostě čtečka ne nepodobná klasické čtečce čárových kódů známé z obchodů. U některých her (namátkou třeba Pokémon Sapphire a Ruby, Super Mario Advance 4 a další) jsou k dispozici kartičky, které obsahují kód. Jeho oskenováním pomocí e-Readeru se v dané hře odemkne nějaký bonusový obsah. Na svět přišly i speciální cartridge Game Boy Advance Video, jež obsahují jednoduchý přehrávač a obvykle také třicetiminutové epizody některých kreslených seriálů. Zajímavou a praktickou věcičkou je nepochybně čistící cartridge pro péči o kontakty ve slotu na cartridge.

U GBA her se zastavím. GBA má výkon podobný SNESu, což usnadnilo porty SNES titulů na GBA. A jakože jich nebylo málo - uvedu snad ty nejslavnější. Ano, myslím tím sérii Final Fantasy, z níž byly převedeny díly I,II,IV,V a VI. FF III na GBA převedena nebyla, dočkala se kompletního remaku na NDS. Jinak musím říci, že pokud milujete tahové strategie a RPG (jako já :)), tak s GBA nemůžete šlápnout vedle. Právě tyhle dva žánry zažily spolu s plošinovkami doslova handheldový boom a mnoho GBA tahovek a RPG se stalo slavnými, ne-li legendárními hrami. RPG žánru na GBA vládne zkonvertovaná série Final Fantasy spolu s geniálním Golden Sunem a jeho pokračováním  Golden Sun: The Lost Age od Camelotů. Za pozornost stojí ještě třeba Sword of Mana nebo Kingdom Hearts: Chain of Memories a dobrou volbou je i Zelda: The Minish Cap  nebo  Zelda: Link to the Past. Nesmějí chybět obligátní, ale výborní  Pokémoni. V žánru tahovek se zaskvěli Intelligent Systems (jsou pod křídly samotného Big N). Jejich taktická série Advance Wars má tři díly (první a druhý na GBA, ten třetí na NDS) a platí za etalon znázorňující špičkovou handheldovou tahovou strategii. U tahovek se musím ještě zmínit o výborné Final Fantasy Tactics Advance a také o zajímavé sérii Fire Emblem od Intelligent Systems (tvůrci Advance Wars), kterážto je regulérním strategickým RPG. Z jiných žnánrů nesmím opomenout Mario World Advance sérii, sportovní hry s Mariem (od tvůrců Golden Sunu), Metroid Fusion, Metroid Zero Mission, Mega Man Battle Network, GTA Advance, Duke Nukem Advance, graficky promakaný Payback, Castlevania: Circle of the Moon, Castlevania: Aria of Sorrow a mohl bych pokračovat dále. Ale tady to utnu. Důvod je stejný jako u mého článku o SNESu - těch her, co na GBA vyšlo je STRAŠNĚ MOC a nemohu se všem věnovat, tak jsem se pokusil vypíchnout ty nejlepší a nejzajímavější. Ovšem jednu zajímavost si neodpustím - na GBA najdeme i hru ze žánru, který bychom tady nečekali - je to REALTIME strategie (!!) Mech Platoon, která je kupodivu docela dobře ovladatelná a solidně se hraje, ovšem proti takovému StarCraftovi má o dost pomalejší tempo (vzhledem k platformě - GBA - je takto pomalé tempo snad nutnost, vůbec si nedokáži představit, jak bych na tlačítkách GBAčka ukomandoval hru ve zběsilém tempu ala StarCraft  nebo WarCraft).

I přes konkurenci v podobě Neo Geo Pocket Color, Game Park 32  nebo pokusu Nokie s názvem N-Gage si Nintendo se svým GBA udrželo dominantní pozici a ukázalo všem, kdo je na handheldovém písečku absolutním bossem. GBAček (včetně modifikací GBA SP a GB Micro) se celosvětově ke 30. červnu 2007 prodalo ŠÍLENÝCH OSMDESÁT (80) milionů kusů!!! Nintendo tedy mělo další svoji budoucnost královsky pojištěnou. Jenže Big N nelení. V roce 2005 se píše další kapitola historie handheldů vůbec. A toto dnes současné období je památné ještě jednou záležitostí: Nintendo má konečně silnou a nepříjemně dotírající konkurenci. Stroj, který lidé z Ninteda vydali jako poslední, nemá s Game Boyi jako takovými nic společného (kromě kompatibility s GBA). Je to úplně jiná třída, naprosto odlišná evoluční větev. Nintendo počalo novou éru: éru zpřístupnění hraní naprosto všem bez rozdílů...

Nintendo DS - doteky k věčné slávě

GBA je dodnes docela života schopným strojkem, ale mašinérie zvaná Nintendo se nezastavuje. V roce 2004 (v USA a v Japonsku, ve zbytku světa 2005) vypustila vpravdě zvláštní stroj - Nintendo DS (kráceno jako NDS nebo DS). Je to strojek véčkové konstrukce opatřený dvěma TFT displeji, mikrofonem, sluchátkovým výstupem a mimo jiné také Wi-Fi zařízením standardu 802.11 s poměrně malým dosahem 10 - 30 metrů. NDS se zapsal do historie jako první přenosná konzole Nintenda, která vyšla poprvé mimo Japonsko dříve než v zemi vycházejícího slunce (nejprve se DSko objevilo v Severní Americe, až po ní přišla řada na Japonsko). Zajímavostí je původní kódový název DSka - Nitro. NDS má dva herní sloty - jeden pro vlastní média a druhý pro GBA cartridge.

Hardwarově je DSko velice pozoruhodné. Procesory jsou tu DVA, hlavní ARM946E-S a koprocesor ARM7TDMI známý z GBA. Hlavní CPUčko tiká na 66 MHz, to druhé na 33 MHz. K dispozici mají 4MB paměti. Obrazovky jsou velezajímavé. Jedná se od separátní 3-palcové TFT displeje s rozlišením 256 x 152 pixelů a rozměry 62 x 46 mm, úhlopříčka je 77 mm. Spodní displej je pokryt odolnou vrstvou citlivou na dotyk, takže NDS hry je možné ovládat dotykem. Je to bezesporu hlavní tahák tohoto handheldu a naprosto odpovídá současné koncepci Big N snažící se zpřístupnit hraní opravdu všem. Další zajímavostí DSka jsou jeho možnosti v oblasti 3D renderování. Grafický hardware DSka umí antialiasing (vyhlazení hran), transform and lighting (výpočty transformace a osvětlení), cel shading (vzhled ala komiksy) a další 3D kouzla. Výkon rederovací části DS je ale značně omezen - někde kolem 4000 trojúhelníků. Dalším omezením je schopnost renderovat 3D jen na jedné obrazovce (DS nezvládne renderovat 3D na obou displejích naráz, respektive zvládne, ale výkon jde drasticky dolů). NDS má dále k dispozici dvě 2D renderovací jednotky (pro každý displej jednu), které jsou podobné těm z GBA (v NDS jsou ale  O DOST silnější). Konektivita je zajištěna pomocí Wi-Fi. Zajímavostí je vestavěný prográmek PictoChat umožňující chat a kreslení obrázků mezi uživateli DSka. Komunikace tohohle prográmku je šifrována (!!) technologií RSA. Zajímavá jsou i média, na nichž jsou distribuovány hry. Zapomeňte na gigantické cartridge. Herní karty DSka připomínají běžné paměťové karty do digi foťáků, MP3 playerů a podobně. Jsou tedy malé a méně náchylné na poškození. Zajímavost: Když si pořádně prohlédnete DS médium (tedy kartu s hrou), najdete na něm sériové číslo. A v něm jsou písmena NTR (původní kódové jméno DSka bylo Nitro, odtud ona tři písmena pocházejí).

NDS je moderní stroj, takže obsahuje firmware, který se nabootuje po zapnutí DSka. Po odklepnutí pro někoho otravné "zdravotní" hlášky se dostáváme do menu, kde lze zvolit z jakého slotu budeme hrát (DS nebo GBA, záleží, v kterém slotu je zastrčená hra), nastavit systémová data (čas a datum), zapnout pictochat a tak dále. Praktický je budíček a zajímavě zní možnost vybrat si režim bootování - buď do firmwaru (tedy hlavního menu) nebo do hry, pokud je nějaká v některém z obou slotů. Nastavit lze i informace o uživateli (klasika typu jméno, příjmení atd.) nebo určit, na kterém z obou displejů budeme hrát GBA hry. Výdrž na baterie je solidní (tak 10 hodin), přičemž dobíjitelný akumulátor dává sbohem tužkovým bateriím. Velice žravé podsvětlení displejů lze vypnout v hlavním menu přístroje nebo v některé hře (Super Mario 64 DS). Pro ušetření baterky má NDS spánkový režim. U většiny her (platí pouze pro NDS hry!) stačí DSko zavřít, stroj se přepne do režimu spánku, v němž vydrží několik stovek hodin bez hrozby vybití baterie, přičemž hra se zapauzuje a po otevření stroje můžeme pokračovat tam, kde jsme skončili.

NDS má doslova revoluční způsob ovládání. Je jím dotykové ovládání přibaleným stylusem. Některé hry (Resident Evil: Deadly Silence,  Phoenix Wright a některé další) využívají mikrofon, do nehož třeba foukáte a oživujete tak svého kolegu ve hře (Resident Evil) nebo vydáváte hlasové povely (Phoenix Wright). Vynikající jsou stereo reproduktory schopné vytvářet virtuální surround. Takové repráčky se u handheldů od Big N objevují poprvé, všechny předešlé kousky měly stereo jen přes sluchátka. "Rodina" tlačítek na NDS se rozšířila o dva kousky - X a Y, čímž tu máme stejný počet tlačítek jako u SNESu.

Příslušenství tvoří třeba Nintendo MP3 Player, což je vlastně Play-Yan Player zmíněný v sekci o GBA. Dále je to Rumble Pak, umožňující "rumble" efekty u vybraných her. Zajímavostí je Nintendo DS Browser. Je to internetový prohlížeč (!) postavený na populární Opeře. Spolu s ním je dodáván Memory Pak, usnadňující browsování po netu. K DSku Nintedo vydalo i oficiální headset, tedy sluchátka s mikrofonem. Zajímavostí je jeho použití s Pokémon Pearl/Diamond, neboť tyto dvě hry mají vestavěný hlasový chat.

I když to není zase tak dávno, co NDS vyšlo, už teď je na něj pěkná řádka her. Advance Wars: Dual Strike je příkladným pokračováním snad už legendární taktické série z GBA. Castlevania: Dawn of Sorrow zase navazuje na své výborné předchůdce ze SNESu a GBA. Mario Kart je asi nejlepší závodní hrou na DS a asi nezdatněji mu sekunduje Ridge Racer DS. Na NDS se začínají uchycovat i FPS střílečky (krásným příkladem budiž Metroid Prime: Hunters, jehož demo je v balení s novým NDS). RPG maniaci zase uvítají remake Final Fantasy III (chystá se DS remake FF IV a také spin-off FF XII s podtitulem Revenant Wings), Children of Mana nebo Magical Starsign. Ovládání stylusem vlévá novou krev do žánru adventur - hry jako Hotel Dusk: Room 215  nebo Another Code: Two Memories mluví za vše. Zajímavá je i logická hra Mario vs Donkey Kong 2: March of the Minis, což je pokračování stejnojmenného titulu z GBA, který se vyznačoval velkým počtem levelů a nepříjemnou obtížností.

Ale to není vše. V roce 2006 vyšlo Nintendo DS Lite. Ta původní verze totiž byla až moc tlustá a ošklivá, takže to chtělo facelift. NDSL je menší, lehčí, má silnější baterku a hlavně lepší displeje. Ten jas jako by chtěl vypálit oči. Je totiž velice silný a podsvětlení bylo upraveno do 4 různě silných stupňů. Nepříjemností u NDSL je křehkost a určitá poruchovost, displeje občas trápí nějaké to bebíčko (mrtvé pixely). Nepříjemný je i kratší slot na GBA hry (cartridge čouhá ven a vypadá to neesteticky) stejně jako menší zástrčka pro nabíječku. Takže sbohem nabíječko z "tlustého" NDS, u NDSL neuspěješ.

Dalším specifickým bodem NDS je vývoj softwaru. Díky flash kartám a přepisovatelnému firmwaru se rozmohl "domácí" vývoj DS softwaru, tzv. homebrew. K tomu je někdy třeba rozjíždět DS programy z GBA slotu, což ale NDS standardně neumí. Je nutnou použít "pomůcky" jako je třeba PassMe. Nebo lze použít pokročilé přepisovatelné flash karty.

Prodeje NDS jsou v současné době velice dobré. Těchto zajímavých a poměrně inovativních stroječků se celosvětově prodalo zatím zhruba 47 milionů (všechny verze). Nejúspěšnější hrou jsou nepochybně roztomilí Nintendogs (zhruba 15 mil. kusů celosvětově). Ovšem éra Nintenda DS se od gameboyovské éry něčím liší - a již jsem to naznačil. Nintendo DS má velmi silnou konkurenci. Je jí NEUVĚŘITELNĚ nadupané kapesní dělo s názvem Sony PlayStation Portable (Sony PSP). Tahle mašinka je sice větší nežli NDS, ale hardwarově je na mnohem vyšší úrovni a také je na tom lépe s funkcemi (nativně zvládá surfování po internetu a přehrávání MP3 i filmů, k čemuž si u DSka musíte dokoupit vybavení). Také má narozdíl od NDS integrovanou čtečku paměťových karet, která k DS existuje coby příslušenství např. u Nintendo MP3 Playeru. Ale PSPčko docela nepříjemně hřeší na hry. Vycházejí na něj velice pěkné a graficky nadupané kousky, ale drtivou většinu her jsme si mohli zahrát na PC nebo PS2, což vidím jako největší slabinu tohoto velmi zajímavého oře ze stáje Sony. Na NDS existuje slušné, ale stále rozumné procento multiplatformních her, takže je relativně jednodušší se pro DS rozhodnout, pokud se vám zamlouvá nějaká DS-only hra. Jakože těchto DS-only her je dost a jsou to opravdu velice hezké kousky (třeba již zmíněný třetí díl Advance Wars je velice atraktivní, na haldheldu budete těžko hledat komplexnější a chytlavější strategii).

Celý tenhle článek je sice velice dlouhý a obsáhlý, ale já doufám, že jste se dočetli až sem. Handheldy jsou obrovské téma, nejde to jen tak odbýt. Sumář je asi takový, že Nintendo zůstává králem trhu s přenosnými herními konzolemi i přes to, že mu Sony se svým PSP nepříjemně šlape na paty. A vůbec - v nové generaci handheldů i stolních konzolí se mi Big N jeví jako nejsympatičtější soutěžící. Zkouší inovace, něco nového, zatímco Sony vypustila "upgrade" své legendární PS2 - myslím tím samozřejmě PS3, na níž kromě brutálního výkonu a použití Blu-Ray médií není nic zajímavého (možná ovladač SIXAXIS, jehož "revoluční" gyroskopy byly co do funkčnosti rozdrceny ovladačem Wiimote k Nintendu Wii). Tentokrát se Nintendo snaží udělat z hraní zábavu pro všechny bez jakýchkoliv rozdílů. Z této zajímavé a řekněme bohulibé koncepce vzešly dva inovativní a opravdu interesatní herní stroje - Nintendo DS a Nintendo Wii. První strojek jsme si popsali, ten druhý je stolní konzole s revolučním pohybovým ovládáním her, ale to už odbíháme...

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved